Časy se mění. Loni Polnička zoufale tápala, co zápas, to debakl. Každý vstřelený gól byl pompézně oslavován. Letos také hraje ve spodní části tabulky, ale už teď je zřejmé, že změna nastala. První výhru si připsali hráči Polničky minulý týden, teď si brousili zuby na nás.

Jenže my měli dobrý vstup do zápasu. Tvořili jsme si šance a brzy po začátku Jirka Ročárek strhl vedení na naši stranu. V těchto okamžicích jsme hráli my. Byli jsme lepší a měli i šance. Zoufale však chyběl důraz před bránou a my nedokázali využít hostujících chyb v defenzivě. Asi po dvaceti minutách se Polnička začala osmělovat a začala být nebezpečná. Zejména dlouhé auty trápily naši obranu a brankáře. A právě jeden z nich zaskočil celou naši defenzivu a bylo vyrovnáno. V první půli se servíroval poměrně dobrý fotbal, bohužel také zranění. Na obouch stranách museli odstoupit hráči kvůli zranění.

Druhý poločas byl ještě zajímavější. Hosté sice zlehka vyklidili pozice, ale byli nadále nebezpeční. My se trpělivě snažili dobývat soupeřovo území a to se po několika náznacích šancí povedlo. Jirka Ročárek svou druhou trefou překvapil brankáře a bylo 2:1. Po hodině hry přišel pro změnu náš útlum a Polnička trestala. Nejprve neproměnila zvláštně nařízenou penaltu, ale za chvíli už bylo vyrovnáno. Po rychlé a přímočaré akci se hosté prosadili podruhé a jejich fanclub propukl v nadšení. Remízový zápas měl mít ale další pokračování. Asi deset minut před koncem propálil Michal Janošec zeď při přímém kopu a my opět vedli. Když už jsme v pohodě dohrávali zápas a vedli do vítězného konce, přišel neskutečný lapsus. Nepochopitelná malá domů namazala hostujícímu útočníkovi přímo do běhu, ten se dokázal prosadit a vyrovnal na konečných 3:3.

Poměrně líbivý zápas měl pro nás velmi krutý konec, ztratili jsme vyhraný zápas. Nutno ale ocenit Polničku, která rapidně zlepšila svoji hru a určitě letos bude získávat body mnohem častěji.